Architekt Pavel Janák - jeho první tvůrčí období (1910-1914)
- úloha tradice

     Myšlenková osnova "Hranolu a pyramidy" je bezpochyby inspirovaná Rieglovými a Wirthovými uměnovědnými a historickými spisy. (Alois Riegl v díle Stilfragen 1893 zastává názor, že architektonická forma nevznikla z materiálu, konstrukce a účelu,nýbrž z "uměleckého chtění" člověku vlastního. Umělec se nemá materiálu a jeho vlastnostem podrobit, ale naopak s ním zápasit a nakonec jej překonat. Historik Zdeněk Wirth r.1909 předkládá disertační práci na téma "barokní gotika" a stává se hlavním mluvčím "Stylu").
     Protiklady jižní antické a severní křesťanské architektury, klid a aktivita, hmota a duch inspirují Janáka k existenci třetí aktivní a tvůrčí síly. Materialistickou soustavu hranolů v takových chílích vystřídají duchovní šikmé a pyramidální formy. Za nejvýstižnější historické příklady působení aktivního ducha na mrtvou látku označil Janák gotiku a barok.
     Tvůrčí proces se odehrává v geometrickém pojetí tvarů - gotika s principem šikmého ubírání hmoty a barok s šikmým vytáčením tvarů z jejich původní klidové polohy.
     Před ním již Ohmann hledal a nacházel pro své stavby tvarosloví odpozorované z goticko-barokních staveb Jana Santiniho.