Architekt Pavel Janák - jeho první tvůrčí období (1910-1914)
- Janákova díla v Pelhřimově

Klub za Starou Prahu v Pelhřimově
     Ve sledované době žilo ve městě Pelhřimově mezi 3-5 tisíci obyvateli, drtivou většinou česky mluvících a hlásících se ke katolické víře. Průmysl se rozvinul poměrně pozdě, což souviselo s vybudováním železniční trati Horní Cerekev-Tábor v roce 1888. Město se vyvíjelo podle regulačního plánu z roku 1891 především jižním směrem k železnici.
     K založení spolku došlo na základě žádosti Muzejního spolku ze srpna 1909, aby byla zřízena umělecká komise, jíž by byl svěřen dohled nad usnesením městské rady (ze dne 19.2.1909 - č.protokolu 265 - Ochrana stavebních památek).
     Dne 19.6.1910 byla svolána schůzka, kde bylo zvoleno prozatímní představenstvo (předseda prof. Dr.K.Polesný). Na této schůzi vystoupil arch. Pavel Janák se svým výkladem změny Svatovítského náměstí, navržené vzhledem ke stavbě zamýšlené při čp.90. Výklad byl doprovázen skioptikonovými obrazy (laterna magika).
     C.k. místodržitelství v Království českém v Praze dne 16.7.1910 povoluje utvoření pobočného spolku odboru Klubu "Za Starou Prahu" v Pelhřimově.
     Nově založený spolek, jehož prvním předsedou se stal PhDr. Karel Polesný, který je také spolu se Zdeňkem Wirthem autorem zatím nejlepší knihy o historii Pelhřimova (nákladem Muzejního spolku vyšla v roce 1911), si vytkl za cíl bránit ničení historického charakteru zástavby a současně napomáhat rozvoji města s ohledem na architektonickou tradici.

Janákovi zásahy do regulačního plánu Pelhřimova
     Je jisté, že ještě před utvořením pobočného spolku probíhaly mnohé styky s klubovým projekčním atelierem vedeným Janákem. V dopise z ledna 1910 reaguje na chystanou parcelaci městských pozemků až k drážnímu tělesu. Má k tomu řadu výhrad, ze kterých jsou nejdůležitější tyto zásady:
 - aby podél dráhy souběžně byla vedena komunikace, jež bude mít svou důležitost
 - aby zeleň byla přiměřeně rozdělena nejlépe podél komunikace, nejlépe jako izolace města od dráhy
 - aby bylo zásadou, že všechny bloky ke dráze musí být uzavřeny (upozorňuje na hrozný nešvar kterým se prezentuje město při pohledu z vlaku : nevzhledné průčelí, nepořádkem na dvorech, životem v oknech kuchyní, atd.)
     Bohužel ani jedna připomínka nebyla respektována.

Čp.834
     Další návrh je k fasádě domu obchodníka pana Duba (září 1910), čp.834 v Nádražní ulici. Aby odpovídala fasáda rázu venkovského města doporučuje provedení s naprosto jednoduchými ozdobami okolo oken a spodní část průčelí ve stříkané omítce. Pro umístění říms navrhuje, aby se poměr prvního patra zvětšil a střešní nástavbu radí provést v co možná jednoduché formě. Do dnešní podoby se objekt dostal po odstranění balkonů a necitlivém zvýšení o patro v 60-tých letech.

Čp.383-384
     V roce 1910 vzniklo také "Obecně prospěšné stavební a bytové družstvo", které mělo za podpory spořitelny stavět domy úředníků i dělnické kolonie. V nově založené čtvrti nazvané "V Kamenných dvorech" našel uplatnění Janákův projekt družstevních domů čp.383-384. Janák projektoval ještě třetí objekt, od kterého upustilo jen několik měsíců po zhotovení plánů. Na místě, kde měl stát, se dnes nachází Kotrnochova vila. Do Třídy Legií se měl obracet dvěma rizality s trojúhelníkovými štíty, mezi nimiž se nacházela horizontálně zakončená a korunní římsu převyšující střední část se schodištěm.
     Dva činžovní domy stojí na začátku ulice Mikuláše z Pelhřimova, ústící do Třídy Legií. Původně se v těchto místech počítalo se seskupením tří nebo čtyř družstevních domů. Realizovaná byla pouze druhá a třetí budova. Jedná se o dva segmentově spojené domy, kryté sedlovými střechami. V přízemí a v patře po dvou třípokojových bytech (u čp.384 dvoupokojových) s vlastním příslušenstvím. K bytům vede společná chodba a kamenné schody, v podzemí jsou sklepy a prádelna (dle dopisu si Janák stěžuje na - snad jinak dobré -občany, kterým se zdá, že Janák nedovede navrhnout dům s chodbou do dvora, když v Praze se mu důvěřuje a staví celý most, dle mínění i jiných nejlepší v Praze).
     Fasádu zdobí střídmá, secesí ovlivněná dekorace. Ta ovšem nesouhlasí s Janákovým nákresem a pochází snad od provádějícího stavitele, jehož jméno bohužel neznáme (snad díky stížnostem úřednických vrstev - bydleli zde např. ředitel spořitelny J.Křemen, okresní soudce A.Lukeš, profesor gymnázia PhDr. K.Jun). Až na tvary střešních vikýřů a tvary vstupních dveří měly mít původně oby doma zcela shodné průčelí, bez dekorace fasád. Pouze okenní a dveřní otvory, jejichž horní část ohraničovali v patře i v přízemí jednoduché římsy, zdobily po stranách kanelované pásy.
     Objekty byly opravovány v letech 1961, 1988 a 1996. Nejvíce se budov dotkla výměna střešní krytiny, oken a dveří, které na ohlášení stavební úpravy 3.10.1988 povolil vedoucí odboru výstavby ing. Karel Kupec.

Čp.40
     Janákovi zásahy do průčelí domu, který se nachází v Růžové ulici (MPR) se datují do roku 1912. Vždy se snaží zasahovat co nejméně do zachovaného stavebního organismu. Zde doporučuje pouze vynechat bosáž v přízemí, ponechat rokokové rozvilinky nad portálem a co možná držet se ploché profilace včetně rustikovaných pilastrů.

Drechselova vila
     Stavební povolení k postavení rodinného domu s mansardovými světnicemi na pozemku 2247/7 v nové čtvrti bylo c.k. místodržitelskému radovi Janu Drechselovi vydáno 19.4.1912. Objekt má suterén, zvýšené přízemí se 4 obytnými místnostmi a kuchyní se sociálním zařízením a v podkroví dvě světnice.
     Rodinný domek je rozrušován šikmými motivy sloupů, zkosenými rohy budov či zneklidněnými štíty s polovalbami. Škoda jen, že v minulých přestavbách (snad 1986) byly opraveny (odstraněny) bizarní tvary komínů. Výrazné odstupňování fasády říms a okenních ostění vytváří spolu s barevným kontrastem magickou souhru osvětlených a stínových ploch. Účel a praktická stránka úkolu tu nebrání rozletu fantazie. Prvotně střízlivý a hutný tvar je naprosto rozvolněn a odlehčen.
     Je zde též patrná snaha Janáka o co nejlepší výraz objektu, pro něho není nikdy nic "dokonale zralé" - objekt se rodí až do stadia výstavby. Byla zde na rozdíl od projektu změněna původně šikmá ostění oken v přízemí, počet i tvar ostění oken i římsy štítů podkroví a odstupňování plochy průčelí ve zvýšeném přízemí. Objekt dokonale doplňuje i tvar střešních žlabů, dešťových svodů a tvar zábradlí.

Jižní strana náměstí v Pelhřimově
     Svým založením architekta a památkáře v jedné osobě byl snad přímo předurčen k opravám historických staveb. Svůj smysl pro klasickou tektoniku staveb a tvarosloví, cit pro správné proporce si Janák podržel. Vždy se snažil co nejméně zasahovat do stavebního organismu památky a jen tehdy, jeli-to skutečně nutné. Měl vzácnou schopnost volit takovou formu, která je danému kontextu logická, takže vyvolává dojem přirozeného postupného vyvíjení historického organismu. Jeho forma, použitá v historickém prostřední, je střídmá a jednoduchá.
     Návrh Klubu Za Starou Prahu šetří dochovaný charakter náměstí a podává vhodné příklady, jak ráz celé strany obnovit. Kritizoval stavebníky, kteří nechtějí rozumět krásnému domácímu rázu pelhřimovského náměstí, tj. nyní již sneseným štítům historických domů. Kritizoval příliš velkoměstských prvků - odlišný typ střechy, že vertikální dělení průčelí je odlišné v přízemí a v nadzemních podlažích, dále, že navržené arkýře i atika ruší a neopakuje se na ostatních domech.
Právováreční měšťané, na které v pozůstalosti přešel hotel "Rosol", zbořili dům v létě r. 1912.
     O tom, jak vypadala činnost Klubu Za Starou Prahu v Pelhřimově, hovoří nejlépe zpráva, kterou v pražském ústředí podal Dr. Josef Dobiáš na řádné schůzi klubu 4.3.1913 : "Hodnotí-li se práce roku, tedy vyvrcholila v otázce novostavby hotelu právovárečného měšťanstva na náměstí. Když nebylo možno docílit vypsání veřejné soutěže na projekt tolik důležitý pro ráz jižní strany starobylého náměstí, když nechtěl ani vyzvaný architekt učinit jakýkoliv ústupek, dožádána byla komise Klubu, jež zaslala ideální návrh (arch. Janák) pro regulaci náměstí, otištění ve Věstníku 1912. Návrh ten byl veřejně vyložen a letákem rozšířen, avšak výborem právovárečného měšťanstva odmítnut, ačkoliv "Musejní spolek", "Sadařský spolek" a "Odbor" podaly výboru za tím účelem zvláštní memorandum. Také architekt O. Novotný, požádaný za pomoc, když seznal nemožnost vnitřních změn, odmítl pracovat na průčelí. Pro stavební úředně-živnostenskou komisi žádáno za přispění technického oddělení okresního hejtmanství a při povolování stavby též městská rada. Než tato schválila projekt právovárečného měšťanstva 3:2 hlasům, ústřední c.k. komise dožádána za přímluvu, vůbec neodpověděla. Nám zůstává vědomí, že jsme podnikli vše, co bylo v naší moci."
     V říjnu r.1913 president c.k. ústřední komise pro péči o památky ve Vídni F. Liechtenstein neváhá prohlásit, že by dnes neměl pochybností a že by projekt odboru Klubu přes drobné námitky, jež se vždy dají proti němu uvést, bezpodmínečně doporučila.

Čp.13
     Jako jedno z nejznámějších děl Janákova kubistického období bývá uváděna rekonstrukce domu čp.13 na náměstí v Pelhřimově.
     Opomíjena je skutečnost, že byla zamýšlena a vznikla především jako přestavba barokního objektu hotelu "U Zlatého soudku", původně patřícímu Leopoldu ze Šternbachu. Dům zakoupil v r.1911 MUDr. Vojtěch K. Fára, aktivní člen Klubu za Starou Prahu v Pelhřimově a rozhodl s objekt adaptovat pro vlastní bydlení. Aby podpořil obnovu starého rázu náměstí, zadal projekt architektu Janákovi, který v té době prováděl několik dalších projektů v Pelhřimově. Projekt na přestavbu je datován z dubna 1913.
     Dům měl původně mansardovou střechu bez štítu a balkonu, ani nárožní arkýř nebyl součástí pozdně barokního průčelí. Nárožním se dům stal po odbourání sousedních domů asi v polovině 16. století (zámek nebyl do té doby z náměstí přímo přístupný).
     Na druhé straně proluky vystavěla počátkem 17. století manželka jindřichohradeckého kupce Šrejnara budovu čp. 10 v pozdně renesančním stylu (jedinou, která nevznikla adaptací starší stavby), rovněž s nárožním arkýřem.
     Zřejmě ani první názory na rekonstrukci objektu nebyly jednoznačné, v projektové dokumentaci ani v perspektivě není ještě obsažená varianta se štítem. V této době se Janák zabývá též svou teoretickou statí Obnova průčelí (březen 1913), ve které se zabývá kubickým, trojrozměrným vytvářením prostoru. Dochází k přesvědčení, že vytvořit objem a prostor je možné především prostorovým protvářením jejich povrchových ploch (viz. skici průčelí). Také zde dozajista hrál roli velkoryse pojatý záměr obnovení krásného domácího až barokního rázu městečka, který byl tolik diskutován už výstavbou hotelu Rosol na stránkách Věstníku Klubu za Starou Prahu 1912-1914. Zde měl být dán příklad, který přesvědčí i c.k. ústřední komisi pro péči o památky ve Vídni, což se nakonec podařilo, bohužel pozdě pro náměstí v Pelhřimově.
     Štíty této fronty náměstí nejsou historicky doloženy, ani jediná dochovaná kresba - fantazie na pelhřimovskou historii - neuvažuje se štítem na čp. 13 (malíř Jaroslav Ziegler - 1940). Není tedy možné prohlásit, že štít byl snesen v 19. století vlivem horečné stavební aktivity (Pelhřimov byl až do poloviny 19. století venkovské městečko, prosté podnikatelských aktivit).
     V kontextu návrhu na přestavbu domu nelze opomínat též programovou spřízněnost kubismu s historickou architekturou. Štít sám vyvolává silný dojem barokního domovního štítu. Na Janákových dobových nákresech je vidět, jak těžce se rodil, aby proporce byly vhodně kubisticky rozloženy a aby výsledný dojem byl zároveň moderní a zároveň zdařilou iluzí na barokní architekturu. To vše bylo dosaženo bez kopírování historického tvarosloví soudobým způsobem.
     Zde se zřetelně projevil jasný ústup od přísně konzervační metody, který hlásal, že předělávání a obnovování chybějících nebo poškozených částí architektury není ochrana staré památky, ale naopak nevratné ničení. Avšak ani s touto konzervační metodou není v rozporu - vždyť se nesnažil o dostavbu v barokním slohu ani o nevhodnou modernizaci a zkrášlení domu v duchu doby. Není porušen genius loci, místní tradice ani obecné ukázky řemeslné a stavební technicky minulosti (nadokenní římsy) spolu s vertikálním členěním průčelí.
     Dispoziční uspořádání ponechává nosné zdi původní stavby včetně uzavření podloubí (zřejmě na nátlak stavebníka, protože v některých pohledek je podloubí otevřeno). V přízemí jsou tři krámy (prodejny), s bytem do dvorku a hospodářskými místnostmi v dvorním traktu. V patře je ordinace s čekárnou, byt MUDr. Fáry s terasou a altánem a další dva menší byty s okny a vstupy do dvorního traktu.
     Bohužel se do dnešních dní dispozice nedochovala. Již ve 30-tých letech byly prováděny změny a adaptace ve dvorním traktu (stavitel Postránecký 1930-1933). Zásadní změny byly provedeny při výměně vstupních dveří do prodejny v r. 1958 (OSP Pelhřimov-navrhl B. Choutka) a při generální rekonstrukci v letech 1976-1978, při které probíhalo na západní straně náměstí (ing. arch. Kristián) zjištění podzemí, otevření podloubí pod objekty a nepříliš šťastná obnova štítů, došlo ke změně dispozicí 1. a 2.NP, k výměně veškerých domovních instalací a k vytvoření denní vinárny v patře.

Čp.10
    Pelhřimovští radní od počátku století hledali vhodný objekt pro zasedání městské rady. Zasedání Městské rady probíhaly v sále hotelu "Rosol".
     Ve stádiu studie byla adaptace části Národního domu (dnes Městské divadlo), jak o tom svědčí korespondence z r. 1911, později byl vybrán objekt čp. 10 - tj. Šrejnarovský dům, který měl být upraven pro potřeby "Radnice"
   Tento projekt rekonstrukce objektu čp.10 překazila I.sv.válka, jak o tom vypovídá korespondence z r. 1914. V patře mělo dojít k vytvoření prostoru sálu 120m2 pro 36 zastupitelů, 5 radních a 18 posluchačů. V zásadě leželo Janákovi na srdci, aby byl zachován obrys střech, pouze v zadní části by vznikla ještě druhá mansarda. Průčelí objektu ze strany náměstí se zachovává a v zadní části by co nejvíce vycházel z nynějšího stavu "aby z něho mnoho zbylo".
     K tomuto objektu se Janák vrátil ještě v r. 1944, kdy byl požádán už jako hradní architekt o přeřešení vnitřního schodiště z jednoramenného na dvouramenné.
     Objekt nakonec adoptován nebyl, ani schodiště nebylo řešeno. Dnes se v objektu nachází Okresní muzeum se svými výstavními prostorami a sbírkami. Vzhledem k tomu, že se po II. sv. válce uvolnily sousední objekty radnice, byl sál pro zasedání městské rady zřízen přímo v radnici.